Derek Prince Ministries Česká Republika


Přejdi na obsah

O Dereku Princi

O Dereku Princi




Derek Prince se narodil roku 1915 v Indii britským rodičům. Dosáhl univerzitního vzdělání v řečtině a latině na Eton College a Cambridge University ve Velké Británii, kde také byl odborným asistentem v oboru starověké a moderní filosofie na univerzitě King´s College. Také studoval hebrejštinu a aramejštinu na Hebrew University v Jeruzalémě. Kromě toho ovládal mnoho dalších moderních jazyků.
Za druhé světové války, když sloužil v britské armádě, začal studovat Bibli a zažil setkání s Ježíšem Kristem, které mu změnilo život. Z tohoto setkání vyvodil dva závěry. Za prvé, že Ježíš Kristus žije, za druhé, že Bible je pravdivá, závažná a moderní kniha. Tyto dva závěry zcela změnily směr jeho života. Od té doby zasvětil svůj život studiu a vyučování Bible.
Jeho každodenní rádiové vysílání Klíče k úspěšnému životu (Dříve – Dnes s Derekem Princem) zasahuje více než polovinu světa a zahrnuje překlady do arabštiny, čínštiny, chorvatštiny, malgaštiny, mongolštiny, ruštiny, samojštiny, španělštiny a jazyka ostrova Tonga. Je autorem více než 50 knih, více než 450 audio kazet a 150 videokazet, z nichž mnohé byly přeloženy a publikovány ve více než 80 jazycích.
Hlavní Derekův dar spočíval v jasném a jednoduchém způsobu, jakým vykládal Bibli a její učení. Jeho nedenominační a nesektářský přístup způsobil, že jeho vyučování jsou stejně důležitá a užitečná pro lidi všech ras a každého náboženského prostředí.
Derek zemřel ve spánku ve svém domě v Jeruzalémě dne 24. září 2003 na srdeční selhání, které nastalo po delším období zhoršujícího se zdravotního stavu.


Dětství a dospívaní




Derek Prince se narodil roku 1915 v Indii ve městě Bangalore, do světa a způsobu života, který už dnes neexistuje. Králové, královny a vládci vládli obrovským panstvím, a britské království bylo z nich v té době největší. Britská armáda a státní správa řídily kolonie a Indie byla tím nejzářivějším drahokamem v královské koruně. Derek řekl: „Narodil jsem se do rodiny ´budovatelů impéria´. Můj otec, Paul Ernest Prince, byl důstojníkem královniných vlastních Madras Sappers and Miners (ženistů), jeho jmenování podepsala královna Viktorie vlastní rukou. Má matka, Gwendolen, která se také narodila v Indii, byla dcerou generálmajora Roberta Edvarda Vaughana. Její bratr, Punjab Lancer, se později stal brigádním generálem."
Jak bylo véto společnosti zvykem, Derek byl brzy předán do péče indické „ayah“ – chůvy. Derek a jeho „ayah“ doprovázeli Derekovy rodiče na cestách po Indii, už když byl ještě tak malý, že ho mohli nosit v piknikovém koši. Cestovali vlakem, na koni, nebo kočárem, někdy rikšou. Ačkoliv motorové automobily a letadla už byly na západě běžné, toto byly dopravní prostředky obvyklé v Indii. Vojáci jezdili na koních a většina lidí chodila pěšky
Život měl pomalé tempo. Lidé psali dopisy a posílali je do Anglie, a někdy čekali na odpověď celé týdny. V opravdu naléhavých případech se používal telegraf, ale Derekovi se „domov“ v Anglii, zdál být místem velice vzdáleným.
Přesto, když bylo Derekovi pět let, řekl svému otci, své „ayah“ a svým indickým kamarádům sbohem, a nalodil se na loď plující „domů“. Stejně jako ostatní pasažéři, i on hodil svou tropickou helmu přes palubu, aby se potopila na znamení jeho rozloučení se s Indií. Derekova matka ho přivezla do domu svých rodičů v Sussexu a potom také odjela pryč a nechala ho samotného až do jejich další dovolené.
Tato léta dětství zformovala Derekův charakter a směr jeho života. Ačkoliv byl jediným synem a jediným vnukem, čekalo se od něj, že se bude chovat jako dobrý voják. Jeho prarodiče k němu byli velice laskaví, ale zároveň ho vychovávali tak, aby vynikal ve všem, co dělal, a aby byl připraven nést dále rodinnou vojenskou tradici.
Jako malý chlapec se naučil sám se zabavit. Říkal: „Vždycky jsem měl přátele, ale nejraději jsem byl sám.“ Když objevil svět knih, začal své hledání toho, o čem je život.


Ve věku devíti let Dereka poslali do internátní školy, takže musel opustit své prarodiče, které velmi miloval. Od té doby byli všichni jeho učitelé i přátelé pouze muži. Ve školním systému té doby panovala jak ve studiu, tak ve sportu vysoká soutěživost. Derek se nadšeně a úspěšně účastnil sportovních aktivit, a ve studiu byl obvykle mezi nejlepšími. Jeho výchova k pečlivosti a píli mu umožnila si tuto pozici udržet.
Když mu bylo třináct, zapsal ho jeho ředitel k přijímacím zkouškám na Eton College, a jako jeden ze čtrnácti chlapců v jeho věku dostal v roce 1929 stipendium King´s scholars ke studiu na Etonu. Jako ostatní chlapci jeho věku se učil latinu od devíti a řečtinu od deseti let, a ve dvanácti letech dokázal psát a překládat verše v obou těchto jazycích. Při svém studiu klasiků začal být fascinován říší myšlenek a začala ho přitahovat filozofie. V podvědomí měl stále tuto vzrušující otázku: Jaký je skutečný význam a smysl života?
Jeho otec, který odešel do důchodu s hodností plukovníka a usadil se ve venkovském domě v Somersetu, ho v jeho hledání podporoval. V roce 1934 dal Derekovi rentu dvaceti liber měsíčně, a Derek a jeho přítel vyrazili na cestu za „poznáním kontinentu“. Derekovo nadání pro jazyky mu umožnilo najít to nejlevnější ubytování a jídlo v době, kdy jen nemnoho mladých lidí v jeho věku cestovalo. Často mu připadali místní lidé a zvyky zajímavější než muzea a ruiny, a to dokonce i v Římě a v Aténách, kde byla napsána klasická díla.


Po svém návratu do Aglie začal Derek studovat na King´s College v Cambridgi (King´s College je sesterská univerzita Etonu) Tam se rovněž projevil jako výborný student, a v letech 1938 – 1940 byl posluchačem doktorandského studia na Cambridge university. Specializoval se na Platonovu filozofii a svou dizertační práci nazval „ Vývoj Platonových metod definice“. V roce 1940, ve věku 24 let, byl vybrán jako odborný asistent na King´s College v Cambridgi.
Nicméně Derekova akademická kariéra byla náhle přerušena druhou světovou válkou. Kvůli svému filozofickému přesvědčení se rozhodl vstoupit do nebojových jednotek a začal sloužit jako vojín ve zdravotnické službě Královské armády.
Tehdy se rozhodl prozkoumat jiný druh filozofie, o němž věděl jen velice málo. Koupil si novou Bibli v černých, kožených deskách jako studijní materiál pro svůj pobyt v armádě. Byl pokřtěn a konfirmován v anglikánské církvi a navštěvoval povinné bohoslužby během svých pěti let na Etonu. Ve věku osmnácti let nicméně došel k závěru, že „náboženství mi toho nemá mnoho co dát“ a od té doby se účastnil bohoslužeb v kapli Eton College, pouze když na něj přišla řada, aby četl z Bible. Během prvních devíti měsíců v armádě se prokousával Biblí a zdála se mu být matoucí a nepochopitelná, nepodobala se žádné jiné knize, kterou kdy četl. Řekl: „Nedokázal jsem si ji zařadit. Je to kniha dějepisná, filozofická, literární, teologická, poetická – nebo snad dokonce Bohem inspirovaná?
Pak, v červnu 1941, se na ubytovně setkal s jejím Autorem. Když vzpomínal na tuto nadpřirozenou zkušenost, řekl:
„ Z tohoto setkání jsem vyvodil dva závěry, které jsem nikdy neměl důvod měnit: za prvé, že Ježíš Kristus žije; za druhé, že Bible je pravdivá, závažná a aktuální kniha.
Tyto dva závěry změnily radikálně a trvale celý směr mého života. Bible se mi okamžitě stala jasnou a pochopitelnou, modlitba a obecenství s Bohem se staly stejně přirozenými jako dýchání; největší touhy, cíle a motivy mého života se přes noc proměnily.
Našel jsem to, co jsem hledal! Smyslem a významem života je Osoba!"


Domů | O Dereku Princi | O nás | Novinky | Postavený na skále | E-shop | Zpravodaj | Kontakt | Mapování stránky


Zpět na obsah | Zpět na hlavní nabídku